Byli jsme tak skvělí rodiče, než jsme měli děti
Respektive splňovali jsme všechny předpoklady lidí, co by měli mít kopu dětí. Muž se slušnou kariérou před sebou, žena s doktorátem z filozofie (a to nemám ze své hlavy, to docent Vaněk přelétl své posluchačky pohledem a řekl: "Na tuhle školu chodí jen blázni a ty, co se plánují dobře vdát...") - dva vzdělaní lidé otevřené mysli, s širokým rozhledem, vášní pro gastronomii a všeobecné dobro, v relativně dobrém zdravotním stavu. Pak jsme se vzali a pořídili si tři děti. A od té doby marně pátrám, kudy tyhle dvě téměř božské osobnosti vzaly roha z té slibné rodinné ságy... Tenhle den bude průser, to tuším už když v půl jedné ráno ulehám do postele. Dá-li Bůh, vstane Bertík tak v sedm. Šest a půl hodiny spánku. Mínus dvě vstávání. Když budu mít štěstí, šest hodin spánku. Spíš pět a půl. Uf. Vedle mě nesnesitelně chrápe onen muž se slibnou kariérou a otevřenou myslí, který s vášní pro gastronomii sobě vlastní odpoledne uspořádal grilovačku pro jedenáct lidí, v jejím rámci zah