Mum and more

Z pověrčivosti si nikdy na ty dny nic neplánuju. Do poslední chvíle ani nedoufám. Jen mechanicky připravuju a balím. Žádný plán, ani A, ani B. Teprve když se za nima zabouchnou dveře auta a mávají mi a mně se tak trochu vlastně už stýská, teprve tehdy si dovolím začít plánovat, co budu dělat. Víkend bez dětí!!! Teda skoro, viď Františku. Podivné ticho a klid. Jako by se svět zastavil. Věci zůstávají tam, kde jsou nebo kam je položím. Kočka se spokojeně rozvalí uprostřed obýváku a pes si lehne přímo před dveře, abych o něm opravdu pořád věděla. Mám pocit, že i to podvečerní světlo je nějaké jiné, takové měkké, ospalé, něžné... Že bysme si vlezli do postele a spali? Blázníš??? Víkend bez dětí! To se musí využít. Musím dohnat resty, píšu na WhatsAppu ostatním maminkám z party. A že jich je. Mohla bych konečně dožehlit, srovnat všechny ty šuplíky, co už dávno skoro nejdou zavřít. Ušít ty ubrousky, sukni a vlajku. Napsat článek, co bych měla v týdnu odevzdat, umýt okn

Je tolik věcí, které bych chtěla dělat! Jenže mám pocit, že moje dny naplňuje jen praní, žehlení, uklízení a vaření. A nic nebere konce a periodicky se opakuje. Nejhorší, naprosto nejhorší je žehlení. Uklidím prkno a v ten okamžik mi před očima vyroste obrovská kupa prádla k žehlení. Ne, nejsem ten maniak, co žehlí i ponožky. Striktně žehlím jen to, co se nedá bez vyžehlení nosit nebo je to fakt hnusné. Takže košile, látkové plíny, utěrky, trenky a sežmolená trika, co jsem zapomněla v sušičce. A přesto zrovna tonu v lavině. Nechápu to. Peru každý týden. Tak osm narvaných praček. Přesto pokaždé vykládám snad dvacatero trenek a sto osmdesát košil. Podle mě máme kouzelnou pračku, co množí prádlo. Jo a nežere ponožky. Taky je množí. Fakt. Dneska jsem vylovila dva naprosto totožné páry neznámého původu. To by vysvětlovalo, proč při každotýdenním praní vyndávám tak patnáctery ponožky na jednoho člena domácnosti. Chtěla bych dělat strašně moc věcí. Jasně, že nebudu chvíli c