Házení perel sviním

Losos se šťouchanými bramborami a lososová pomazánka

Takový polibek smrti pro všechny ne úplně zručné kuchařky. Prostě když máte pocit, že tohle se vám fakt povedlo, a děti to stejně nežerou! Jsme sami doma, nechce se mi dlouze vařit, tak koupím v Lidlu lososa. Radši nekoukám, z jaké země je (ale v tomhle nejsem úplně radikální, český losos asi hned tak v prodeji nebude). Ale váhám, kolik toho vzít. Jeden kousek bude pro mě a dvě děti asi malý. Dva možná budou moc? Před očima se mi zjeví má drahá máti se vztyčeným prstem: „Nebuď jako babička!“

Naše babička má oblíbený fígl – pokud ji mamka poprosí, aby koupila sedm kotlet na oběd pro šest lidí, koupí jich babička pět. „Dyť se to pak nesní! A já jim jako vrabčák a máma toho taky moc nesní!“ vysvětluje mi neoblomně. Jak je v naší rodině zvykem, k obědu dorazí přesně sedm lidí. Nevrlá máti rozhazuje rukama nad pěti kotletami a babička přijde se svou oblíbenou replikou: „No Kláro, dyť já maso nemusim.“ „Takže nechceš?“ syčí nasupená máti, protože ví, co přijde. „No nemusim, no.“ U stolu se jako zázrakem zjeví další dva nebo tři vrabčáci a oběd stačí.

Před příští návštěvu našich patnácti nejbližších příbuzných vyrazí do řeznictví mamka raději sama. „Sedmnáct roštěnek,“ poručí. Jenže v den D se bratránek rozchází s přítelkyní, takže nepřijede, strejda musí nutně vykopávat brambory, ségra bezpodmínečně musí na hasičské závody, a po bohatém obědě sedí v hrnci pět roštěnek. Začne tradiční diskuse o tom, kdo si je vezme domů. „Nééé, to si nechté. Dyť to sníte!“ „Ale prosim tě…“ „No to bys mě naštval.“ A nad tím se vznáší samolibý úsměv naší pramáti: „Já vám říkala, že se to nesní!“

Uf, orosí se mi čelo z těch vzpomínek. Beru dvě balení. Lososa obalím jen v hladké mouce smíchané se solí a pepřem a opeču na másle. Koukám do hrnce na vařící se brambory a mám z toho lehce asketický pocit. Dostanu chuť na šťouchané brambory podle mého muže. Je to vynikající!

Ovšem moje dvě děti si to nemyslí. Štourají se v talíři a za chvíli už putují s řevem do postele. „Já prostě nemám ráda rybu!“ ječí Klárka. Při pohledu na Bertíkovy buclaté tvářičky nějak necítím potřebu řešit nedojedenou večeři.

Zbytky ryby naházím do misky a udělám pomazánku. Bez receptu, ale fakt dobrou. Tak dneska jsem se hned dvakrát kulinárně překvapila. Škoda, že to nikdo neocenil.

 Honzovy šťouchané brambory

Na nudličky nakrájenou slaninu necháme v hrnci vyškvařit. Přihodíme stejně nakrájenou cibuli a necháme zesklovatět. Čerstvě uvařené brambory nasypeme k cibuli a slanině a pečlivě rozmačkáme. Pokud je potřeba, můžeme zředit trochou mléka, osolit a opepřit. Nakonec přihodíme jednu na kousky natrhanou mozzarellu a dobře promícháme. K lososovi se výborně hodí i baby špenát vmíchaný do brambor a jen lehce zavadnutý.

Lososová pomazánka

Zbytek pečeného lososa rozdrobíme do misky, přidáme trochu jogurtu, trochu majonézy, trochu žervé nebo tvarohu a trochu rozdrobeného balkánského sýru. Dochutíme solí a pepřem. Můžeme přimíchat jemně pokrájenou jarní cibulku.