Spolehlivá kuchyňská antikoncepce

Nebudu vás napínat. Střevní chřipka. Jako pardón, my dámy ničím tak přízemním a naturálním samozřejmě netrpíme, ale občas se holt stane, že je nám nevolno. A nezabíhejme do detailů. Prostě jsou dny, kdy nevařím. Ani ne z přesvědčení jako prostě proto, že to fyzicky ani psychicky nezvládnu.

Pokud existuje Bůh, obdařil mě žaludkem typu míchačka na beton nejvyšší třídy. Pamatuju si dvě příhody, kdy jsem se jako dítě doslova přežrala na rodinné oslavě a skončila v babiččině posteli s kýblem u hlavy. Bylo to strašné, ale za dvě hodiny bylo dobře. Jednou jsem měla také úpal a navzdory dobrému vychování jsem v jednom případě svou snídani předvedla poměrně zalidněnému konzumu. Jednou jsem měla otravu alkoholem, když mi můj tehdejší přítel alkoholik míchal vodku s džusem půl na půl a mně ten den bylo šoufl, takže jsem téměř nic nejedla. Po dvou skleničkách tehdy oblíbeného plumeňáku (= plum vodka s mulťákem) jsem zažila peklo.

Třikrát jsem se prostě vožrala.

Poprvé, když jsem dodělala vejšku. Uprostřed kruhu rodinného. Bylo to velké a není snad člena mé rozsáhlé rodiny, který by neměl nějakou vtipnou historku. 

Podruhé, když jsem ve snaze natřít to tehdy mému budoucímu manželovi, který mi odvolal večerní rande s trapnou výmluvou, že si musí vyžehlit košile (a fakt to prý dělal). A taky z nevysvětlitelné touhy páchat dobré skutky na podivných turistech – rozuměj na dveře mého bytu zaklepal nepřitažlivý hispánec s tím, že v tomhle bytě bydlela jeho ex, že on má jen pár dní pronajatý pokoj v domě, a cosi mu nefunguje. Nevím, proč jsem ho pozvala dál, narvala ho musakou a z čirého zoufalství, že dotyčný odmítal odejít, jsem do sebe obrátila francouzský ekvivalent Becherovky. Tak půl litru. Teprve když jsem pět minut nevyndala hlavu ze záchodové mísy a začala nenávidět lilky, odešel. Abych nezapomněla, předtím mi nabídl masáž zad a trval na tom, že si mám sundat podprsenku. Dáma nedáma, radši ta kocovina a spolehlivé zchlazení jižanského libida. Druhý den se pokusil vrátit, ale po simulaci rozhovoru s mým přítelem (který si nejspíš žehlil doma trenky nebo jiný důležitý oděv) jsem se hihňajíc jako puberťačka a v županu nataženém přes tepláky a mikinu, jala otevřít a s omluvou, že nejsem sama, hi hi, jsem chlapce odeslala bojovat s údajně nezamknutelnými vchodovými dveřmi úplně samotného.

Třetí případ je k mé velké ostudě poměrně nedávný. V jakési euforii, že taky někdy nejsem těhotná ani kojící, jsem se rozhodla opět vyzkoušet tvrdý alkohol. V kruhu tentokrát sousedském pěkně kolem ohně na čarodějnice jsem jako jediná žena do sebe obrátila minimálně čtyři obří panáky jakési kontušovky. (Jedna z přítomných přivdaných Moravanek druhý den tvrdila, že se mi divila a že hned chlapcům říkala, že jí po tom jednou „nebylo dobře“, ale ve skutečnosti jen stroze oznámila, že se potom „pěkně poblila“.) Měla jsem to pojištěné. Vedle jasných notoriků pily i dva slabší kusy. Jeden, kterého jsem sama zažila po třech panáčcích celkem vyvádět. Druhý nemá rád panákování a prakticky nepije. Mělo to dvě trhliny. První muž měl zrovna svůj den, druhý vůbec nepije pouze v představách své ženy. Skončilo to stavem, kdy jsem se rozhodla už nikdy nevzít do pusy nic silnějšího než lehké víno.

Ovšem všechny tyhle případy šly tím civilnějším koncem. S tím trapnějším projevem trávicí soustavy mám ovšem zkušenosti minimální. Díky svému superodolnému žaludku ani nehlídám trvanlivost potravin a přes pohrdavé pohledy mého gastronomicky vytříbeného muže prostě klidně pořádám týden prošlé jogurty, mléko těsně před expirací a jednou tedy omylem i měsíc starého lososa. A nic. A pak to přišlo. S nástupem mého prvního dítěte do školky přišla ona slavná střevní chřipka. Kdo zažil, nemusím dodávat detaily. Kdo nezažil, citovala bych z jednoho chatu: „Ani jsem nevěděl, jestli raději umřít nebo volat záchranku.“

Každopádně dneska nevařím. Nemůžu jídlo ani vidět. Po probděné noci se dokopu k obědu ohřát Bertíkovi aspoň skleničku, ale po celou dobu oběda se přemlouvám, abych nevrhla.

Ale jednu pozitivní stránku to má – takhle uklizenou kuchyň jsem už dlouho neměla😊