Hypnoporod a hypnoprůjem

Ráda bych předem upozornila, že nejsem odbornicí na tuto problematiku, jde pouze o můj blbý humor a všem ženám, které porodily s radostným úsměvem na tváři to upřímně přeju!

____________________________

Shodou okolností jsem tenhle týden dvakrát narazila na pojem hypnoporod a porod bez bolesti. Upřímně, ačkoliv nechci tvrdit, že to není možné, tak nějak si prostě myslím, že to není možné. Vede mě k tomu racionální úvaha – viděli jste, jak velkou má mimino hlavu???

V obou případech šlo o vzpomínku na porod dotyčné, která se poctivě připravovala na porod bez bolesti, a velmi ji zaskočilo, jak to bolí. Zatímco jedna z rodiček došla k závěru, že ji to bolelo proto, že dostala strach z natržení a už nebyl čas to mentálně zpracovat, druhá dostala od svého partnera cennou radu, aby příště už nic nečetla.

Asi nejcennější rada, kterou jsem na toto téma dostala já, byla od porodní asistentky při dnu otevřených dveří v porodnici – prostě to bolí, ale je to dobře, znamená to, že dítě jde ven. A tečka. Když se mě někdo zeptá, jak to vlastně bolí, ani nevím, jak to popsat. Asi nejlíp mi na to sedí intenzivní průjem. Ačkoliv jako pravá dáma samozřejmě nevyměšuji a problémy mám pouze žaludeční, přirovnala bych to k takové lehké, ale intenzivní střevní chřipce. Kterou jsem samozřejmě nikdy neměla! Sem tam se vám chce umřít, sem tam je vám už skoro dobře, ale nepřejde to, dokud není všechno venku. A když to jde dobře, tak po pár hodinách odpočinku, se můžete sebrat a pokračovat v civilním žití.

Takže tady by mě zajímalo, jestli teda na průjem lze také jít nějak esotericky. Nebo se nějak odblokovat (mentálně), aby mě to nebolelo, až to přijde, protože se to dělo od pradávna, lidské tělo je na to uzpůsobené a není přece důvod, proč by to mělo tak bolet.

Jenže to bolí. Průjem i porod.

Co mě na příručkách o bezbolestných porodech vytáčí, je právě tvrzení, že pokud to bolí, udělala žena něco blbě. Kdyby se tam psalo, že výjimečným ženám se podaří porodit, aniž by si všimly, brala bych to. Ale deprimovat celé gramotné lidstvo ženského pohlaví tím, že porod bolí, pokud vy jste deprimovaná, nevyrovnaná, úzkostlivá nebo na vás rodiče byli oškliví, nedovolili vám rodit doma, na zemi, ve vaně, na stromě nebo vám k tomu dokonce svítili a sestra na příjmu se blbě tvářila?

Zatímco i u trhání obočí se vás kosmetička zeptá, jestli vás to nebolí, tatér vás upozorní, že někoho to bolí a zubař vám nabídne umrtvení, když se chystá převrtat starou plombu, jakmile jde o porod, je vlastně normální, že to nikoho ale vůbec nikoho, kdo to má v hlavě srovnané, nebolí.

Že dokonce je možné to prožít jako orgasmus.

Tak určitě.

Někdo si do intimních oblastí vkládá různé předměty, z nichž dítě by vás pohoršilo asi nejméně, někdo u sexu rád dostane „přes držku“, ale paušálně se to asi doporučit nedá.

Takže asi takhle bych to řekla – určitě existují ženy, které to nebolí nebo kterým se to dokonce dost líbí, ale může to i dost bolet.

Dobrá zpráva je, že to není stejný jako třeba ukopnutý palec nebo zánět trojklanného nervu, páč to občas na chvíli přestane, a když ne, máte už jistotu, že to co nevidět přestane úplně.

Takže pokud se ptáte, jaký to je? Ozbrojte se mantrou „kontrakce je moje kamarádka“, navzdory protiklistýrovému lobby si jej nechte udělat a pokuste se klást co nejmenší odpor vetřelci, který se z vás snaží tak úporně dostat (ani jemu se to moc nelíbí). Ono totiž pokud se vám klistýr zdá ponižující, asi bych jen ráda upozornila, že v určitou chvíli budete mít problém rozlišit i nádech a výdech, natož korigovat, co v sobě udržet a co pustit.

Teda my dámy to máme jasné, ale určití lidé jistě mají střeva a zábrany.

A že jste to zvládli na výbornou poznáte podle zdravého a živého dítěte a svých zachovaných životních funkcí.

Pokud dokážete za dvě hodiny vstát, obléknout se, vzít dítě a klidně jít domů, pak můžete machrovat.

Nebo začít deprimovat rodičky v širokém okolí rozborem toho, co udělaly blbě…

Photo by Michael Morse from Pexels