Příspěvky

Hypnoporod a hypnoprůjem

Obrázek
Ráda bych předem upozornila, že nejsem odbornicí na tuto problematiku, jde pouze o můj blbý humor a všem ženám, které porodily s radostným úsměvem na tváři to upřímně přeju! ____________________________ Shodou okolností jsem tenhle týden dvakrát narazila na pojem hypnoporod a porod bez bolesti. Upřímně, ačkoliv nechci tvrdit, že to není možné, tak nějak si prostě myslím, že to není možné. Vede mě k tomu racionální úvaha – viděli jste, jak velkou má mimino hlavu??? V obou případech šlo o vzpomínku na porod dotyčné, která se poctivě připravovala na porod bez bolesti, a velmi ji zaskočilo, jak to bolí. Zatímco jedna z rodiček došla k závěru, že ji to bolelo proto, že dostala strach z natržení a už nebyl čas to mentálně zpracovat, druhá dostala od svého partnera cennou radu, aby příště už nic nečetla. Asi nejcennější rada, kterou jsem na toto téma dostala já, byla od porodní asistentky při dnu otevřených dveří v porodnici – prostě to bolí, ale je to dobře, znamená to,
Okomentovat
Přečíst celý článek >>

50krát a stále poprvé

Obrázek
Přijdu si jako ve filmu. Nějakém šíleném. Kde si každý večer říkáte, že jste se někam dostali, a ráno jste zase tam, kde včera. Možná jako Na hromnice o den více. Máte pocit, že až uděláte všechno správně, přijde teprve další den. A ono nic. Nebo 50krát a stále poprvé. (Akorát že já teda bohužel nemám nic s pamětí.) A hlavní hrdinka se marně snaží přijít na nějaké řešení. Mám jeden takový plán. Budu chodit do postele v deset a vstávat v šest. Před spaním si chvíli počtu, udělám pár poznámek, vzdělám se, ráno vstanu dřív než děti, zacvičím si, nasnídám se, namaluju se... kdoví, třeba začnu i běhat. I když kafe nepiju, úplně se vidím, jak koukám z kuchyňského okna do polí s hrnkem v ruce a vychutnávám si ten klid. A pak vzbudím děti, na stole už budou mít snídani a v půl osmé v klidu vyrazíme do školky a budeme svěží, vyspalí a spokojení. A ono nic. Hlavní hrdinka se marně snaží. Nebo se možná snaží prostě blbě. Ať dělám co dělám, nejsem schopná našťouchat děti
Okomentovat
Přečíst celý článek >>

Byli jsme tak skvělí rodiče, než jsme měli děti

Obrázek
Respektive splňovali jsme všechny předpoklady lidí, co by měli mít kopu dětí. Muž se slušnou kariérou před sebou, žena s doktorátem z filozofie (a to nemám ze své hlavy, to docent Vaněk přelétl své posluchačky pohledem a řekl: "Na tuhle školu chodí jen blázni a ty, co se plánují dobře vdát...") - dva vzdělaní lidé otevřené mysli, s širokým rozhledem, vášní pro gastronomii a všeobecné dobro, v relativně dobrém zdravotním stavu. Pak jsme se vzali a pořídili si tři děti. A od té doby marně pátrám, kudy tyhle dvě téměř božské osobnosti vzaly roha z té slibné rodinné ságy... Tenhle den bude průser, to tuším už když v půl jedné ráno ulehám do postele. Dá-li Bůh, vstane Bertík tak v sedm. Šest a půl hodiny spánku. Mínus dvě vstávání. Když budu mít štěstí, šest hodin spánku. Spíš pět a půl. Uf. Vedle mě nesnesitelně chrápe onen muž se slibnou kariérou a otevřenou myslí, který s vášní pro gastronomii sobě vlastní odpoledne uspořádal grilovačku pro jedenáct lidí, v jejím rámci zah
Okomentovat
Přečíst celý článek >>

Minimalistický víkend

Obrázek
Z pověrčivosti si nikdy na ty dny nic neplánuju. Do poslední chvíle ani nedoufám. Jen mechanicky připravuju a balím. Žádný plán, ani A, ani B. Teprve když se za nima zabouchnou dveře auta a mávají mi a mně se tak trochu vlastně už stýská, teprve tehdy si dovolím začít plánovat, co budu dělat. Víkend bez dětí!!! Teda skoro, viď Františku. Podivné ticho a klid. Jako by se svět zastavil. Věci zůstávají tam, kde jsou nebo kam je položím. Kočka se spokojeně rozvalí uprostřed obýváku a pes si lehne přímo před dveře, abych o něm opravdu pořád věděla. Mám pocit, že i to podvečerní světlo je nějaké jiné, takové měkké, ospalé, něžné... Že bysme si vlezli do postele a spali? Blázníš??? Víkend bez dětí! To se musí využít. Musím dohnat resty, píšu na WhatsAppu ostatním maminkám z party. A že jich je. Mohla bych konečně dožehlit, srovnat všechny ty šuplíky, co už dávno skoro nejdou zavřít. Ušít ty ubrousky, sukni a vlajku. Napsat článek, co bych měla v týdnu odevzdat, umýt okn
Okomentovat
Přečíst celý článek >>

Je toho tolik!

Obrázek
Je tolik věcí, které bych chtěla dělat! Jenže mám pocit, že moje dny naplňuje jen praní, žehlení, uklízení a vaření. A nic nebere konce a periodicky se opakuje. Nejhorší, naprosto nejhorší je žehlení. Uklidím prkno a v ten okamžik mi před očima vyroste obrovská kupa prádla k žehlení. Ne, nejsem ten maniak, co žehlí i ponožky. Striktně žehlím jen to, co se nedá bez vyžehlení nosit nebo je to fakt hnusné. Takže košile, látkové plíny, utěrky, trenky a sežmolená trika, co jsem zapomněla v sušičce. A přesto zrovna tonu v lavině. Nechápu to. Peru každý týden. Tak osm narvaných praček. Přesto pokaždé vykládám snad dvacatero trenek a sto osmdesát košil. Podle mě máme kouzelnou pračku, co množí prádlo. Jo a nežere ponožky. Taky je množí. Fakt. Dneska jsem vylovila dva naprosto totožné páry neznámého původu. To by vysvětlovalo, proč při každotýdenním praní vyndávám tak patnáctery ponožky na jednoho člena domácnosti. Chtěla bych dělat strašně moc věcí. Jasně, že nebudu chvíli c
Okomentovat
Přečíst celý článek >>

A je nás pět

Obrázek
Je pár minut před devátou večerní. Kousek ode mě spokojeně vrní sušička, kolem mě je sice výbuch, ale klid. Všechny tři děti spí, muž zapíjí dřinu kolem porodu a já přemýšlím, jestli ten bílý flek na tričku je těsto od palačinek nebo blinkání. Tak jsem zase v tom kolotoči kojení - přebalování - prdíky - chování - nezvladatelný time management. Ale zatím si to užívám. Měla bych dělat tisíc věcí. Vyprat. Navečeřet se. Uklidit koupelnu po dětech. Vybalit tašky. Jít spát. Ale volím psaní, protože těch zážitků a dojmů je ve mně milión. V pondělí po poledni jsem už pošesté naklusala do poradny. Břicho mě bolelo, ale na porod to opět nebylo. Smutně jsem pozorovala kontrakce na monitoru a smutně jsem si vyslechla, že mám přijít ve čtvrtek. Mlelo se ve mně štěstí, že je všechno v pořádku a že mi doktoři tak strašně věří, že porodím velké dítě kdykoliv si ono vzpomene, ale zároveň mě přepadala únava z těch devíti měsíců, z dotazů, kdy už to bude, z těch otravných kontrakcí, které se ne
Okomentovat
Přečíst celý článek >>